Odolnost

Dřevostavba je neobyčejně odolná vůči povodni, požáru, zemětřesení a jiným hříčkám přírody, finanční náklady spojené s následnými opravami jsou proto nižší než u klasické zděné stavby. Všichni jsme pravděpodobně viděli zděné domy, které se po povodni sesypaly jako domky z karet. Také jsme viděli domy, které měly problémy nebo se zřítily i delší dobu po povodni či nešťastné majitele obávající se příchodu mrazů, protože zděný dům se vysušuje dlouho a těžko. Přesto byly v záplavových lokalitách stavěny často velmi nákladně, pracně a zdlouhavě opět zděné domky. Povodněmi bylo zasaženo také několik dřevodomků. Ve většině případů bylo nutno vyměnit část sádrokartonů, vyndat a nechat proschnout tepelnou izolaci a dřevěnou konstrukci. Oprava domků proběhla vždy velmi rychle. Dřevodomky jsou opět zcela obyvatelné a suché v průběhu 3 až 4 týdnů. Finanční nákladnost oprav po povodni je neporovnatelně nižší než u domu zděného. Možnost totální destrukce mrazem tak u vysušeného domu ze dřeva prakticky nehrozí.

V žádném státě, kde jsou dřevostavby mohutně rozšířeny, se nevyskytuje v bytové výstavbě tolik požárů, jako v zemích, kde se uplatňují téměř výhradně zděné stavby. Jedná se skutečně o milionové počty domků, např. ve Skandinávii (např. Norsko 95 %), Německu, USA atd. Důvodem je to, že většina nosných prvků dřevostaveb je obložena materiálem, který je těžko hořlavý nebo přímo nehořlavý. K požáru samozřejmě může dojít v jakékoliv budově. Z mnoha zkoušek v terénu a také v případech, kdy došlo k požáru v dřevodomku, se však ukázalo, že požární odolnost dřevěných konstrukcí je podstatně vyšší, než by se zdálo, přesto že jde přirozeně o hořlavou hmotu. Tato skutečnost je dána mj. tím, že dřevo obsahuje vždy tzv. rovnovážnou vlhkost, tedy jistou míru vody, která se musí nejdříve odpařit. Vlastní hoření tak trvá dlouho a pevnost konstrukce je pro hasiče předvídatelná. To je rozdíl např. od oceli, která při dosažení určité teploty kolabuje náhle a bez varování.

Dalším argumentem je to, že železobetonové konstrukce po požáru většinou nelze již ze statických důvodů použít. Zatímco drobné dřevěné předměty snadno shoří, u objemných dřevěných kusů pronikne oheň do cca centimetrové hloubky a jeho další postup se výrazně zpomalí nebo až zastaví, neboť povrchová vrstva zuhelnatí a brání přístupu kyslíku. Vůči vysokým teplotám je zbylý dřevěný masiv i po odtěkání ligninu a pryskyřic velmi odolný a navíc si zachovává výbornou mechanickou tuhost a pevnost. Je absurdní, že v současné době se začíná dřevěných obkladů také využívat jako ochrana ocelových konstrukcí. Ocel sice nehoří, ale měkne a její destrukce je totální, nečekaná a rychlá. Požární odolnost dřevostaveb splňuje veškeré příslušné normy, které jsou ve srovnání s normami pro domy zděné stejně přísné.

V řadě seismických oblastí je dokonce zakázáno používat jinou než dřevěnou technologii výstavby. Dřevo má totiž vynikající poměr mezi tuhostí, pevností, pružností a hmotností. Díky této skvělé kombinaci vlastností je dřevostavba vysoce odolná proti zemětřesení. Pokud zažijete zemětřesení na vlastní kůži, v dřevěné stavbě se můžete cítit jako „na správné adrese“.