Menu
Tvrzení o malé životnosti dřeva není zase až tak pravdivé. Důkazem opaku jsou všechna stará města, za zmínku stojí konstrukce na našich hradech a zámcích. Dřevěné, roubené i hrázděné domy ale zejména nalezneme v Podkrkonoší, na Šumavě i jinde v pohraničí. Dřevěné trámy těchto domů jsou stále ve výborném stavu a některé přitom pocházejí už ze 14. století! Povrchová úprava ještě vylepší již tak dobrou odolnost dřeva proti povětrnostním vlivům. Vhodná impregnace pak z něj vytvoří materiál s dlouhou životností při minimální údržbě.
Další ze smyšlenek říká, že dřevostavby rychleji chátrají a nic nevydrží. Také se říká, že v důsledku toho dávají banky na dřevostavby horší úvěrové podmínky. Pravda je opět jinde. Standardně na úvěrovém hypotéčním trhu platí, že pro neobývanou dřevostavbu se za tzv. technickou hranici životnosti definovanou bankami pokládá 60 až 70 let a pro kamennou stavbu 100 let. Technická životnost nemá podle konkrétních bankovních zdrojů Wüstenrot na ochotu banky poskytnout úvěr ani v jednom případě praktický vliv, protože úvěry se poskytují nejvýše na 30 let. Za jistinu hypotéčního úvěru se pak považuje odhad tržní hodnoty domu v místě jeho umístění v okamžiku dokončení výstavby, vychází se také z pořizovací ceny. Použité materiály drtivou většinou nehrají v úvěrové smlouvě roli. Ale to, že české banky kladou na technickou životnost dřevostaveb (ovšem zcela bez technického důvodu) o desítky let menší hodnoty, než na životnost kamenných staveb, působí na trhu s nemovi- tostmi jako princip, podle kterého hodnota dřevostavby s přibývajícím časem klesá rychleji. Negativní dopad takového principu může být významný. Proti jeho působení se neubrání ani sebelepší dřevostavba, ani právně vzdělaný odborník.
Pokud jde o skutečnou životnost zejména obývaných staveb, pak ta je u dřevostaveb i kamenných staveb mnohem větší než tzv. technická. Nelze ale jednoznačně rozlišit, má-li obecně delší životnost dřevostavba nebo kamenná stavba. Při dobrém konstrukčním řešení stavby a bezchybném provedení (což je velice důležité) závisí životnost obou typů hlavně na údržbě. Obvykle mnohem dříve, než obývaná stavba zcela dožije, je spíše podrobena zásad- ní rekonstrukci, po které začíná žít de facto znova. Říkáme tomu morální zastarání stavby.
Toto se může dle řešení dispozic a nároků obyvatel dostavit již za 15-20 let. Nevyhovuje pak již zkrátka uspořádání domu, neřeší se tedy prioritně rozlišení maximál- ní životnosti, ale doby, kdy nastává morální zastarání. V případě dřevostavby je tu opět podstatná výhoda, a sice snadnější možnost přeuspořádání většiny příček. Snad jedinou „nevýhodou“ dřevostaveb se může stát, že vzhledem k velké rychlosti výstavby montovaných dřevstaveb nelze ručit rozestavěnou stavbou. Snad všechny hypotéční a bankovní ústavy (a Katastrální úřad) zatím nestačí včas zareagovat na fakt, že Váš dům je nejdříve ve fázi plánů, v tu chvíli žádáte o úvěr, a najednou Váš nový dům stojí. A kde jsou zmínění úředníci?.. Proto je z praktického hlediska ideální mít na krátkou dobu výstavby možnost záložních prostředků, které pak rychle vrátíte z hypotéky/úvěru a bankovním ústavům doložíte fakturami na dům.